Člověk a válka

Jsme to nejdokonalejší,
co na světě je.
Jsme to nejsobečtější,
co vůbec existuje.

Člověk, pán jež si zotročuje svět.
Jakou cenu má luční kvítí?
Vše si podmanit a hned!
Jen jiskra války tak v dálce svítí…

Hloupí jdou za ještě hloupějším vůdcem,
jež zvěrskou myšlenku zplodil.
To nebude pohádka s dobrým koncem.
Jeden hlupák tak krev z milionů prolil…

Sám uvěřil pasti, jež pro jiné líčil.
Bojoval za národ imaginární.
Kolik nevinných zničil?
Byl to blázen rafinovaný…

Bojoval za národ se slovy:
„My vyhrajeme, vyhrajeme,… já vyhraji!“
Tak pumpoval do těl z kulek kovy.
Má člověk ještě naději?

Sami se spoutáváme,
co v přírodě si umí tolik ubližovat?
Kéž jednou procitneme,
nenechme se sebou samým křižovat!