A možná už nikdy . . .

.

Vidím po kopcích
do dálek naježené stožáry . . .
Terminály zákazů
Lebky se zkříženými hnáty
Zadrátované obzory
Výstrahou je Smrt

Měsíc ukřižovali
a s ním i noční nebe

Nebo snad Exupéry usedl do letadla
a zase hledá svoji krásnou poušť
tam někde za mořem a za dunami
kde najde v Oáze zázračných mocí
doměle ztracenou naději
poklad i kouzelné zrnko písku
v němž celý je ten náš Boží svět

Asi je to velmi daleko
až někde tam
co na svou přítelkyni
pohádkově moudrou lišku
z jitra čekává Malý princ

Je to až někde tam
co u studny mladý Santiago
vyhlíží svou bystrou Fátimu . . .

Chtěl bych tak letět za nimi
Chtěl bych s ním
Alespoň na chvíli
. . . kratší jitřních snů

A pak třeba už nikdy nevracet se zpátky . . .

.