On

Jak růže co trny nosí,
tak i city bolet umí,
člověk projít si tím musí,
ač osudu nerozumí

vlny blaha střídá smutek,
že není můj ale cizí,
není volný jak holoubek,
mé city jsou však rizí

toho co já ráda mám,
už jiná dívka miluje,
strach z toho já trošku mám,
a on mě se tím vzdaluje

ten, co měl by mě mít rád,
aby srdce zaplesalo,
chtěl by být jen můj kamarád,
co se mnou se to jen stalo