I ze slz může růže kvést

**Ellen**
stále a dokola visí tu kat jako smrt se sekerou si pohrává ... všechen dav utichne,... otočí svůj zrak a ustoupí v cestičku- pro mne. S okovy na rukou a maskou na tváři procházím mezi nimi. Všichni přede mnou couvají a odvracejí zrak, avšak záhy se za mnou otáčí a pečlivě sledují každý můj krok. Ještě pár schodů. Klap! Klap! Klap! Slunce ozařuje poslední metry mé cesty, po nebi se rozlévají červánky a s posledním paprskem má hlava těžce dopadne na tvrdou zem ...

**Falco**
pak přijde kněz a řekne ti vstaň, dnes v milost dán ti byl den. Okovy zmizí jak bláhový sen, ten člověk ruku ti dá, pochopíš, že smutný není být zatracen, i když teď život těžkým se zdá...

**Ellen**
Není zde spásy, v tomto světě, kde sofista promlouvá a básník svého papíru zbaven jest, pročež na sklonku naděje si píská,... v mistnosti 3x5 sedím tu s výhledem na nebe- tajemná noční obloha, bez hvězd se ztrácí a odráží obraz mé smutné tváře... ten pohled nesnesu, nedokážu si pohlédnout do očí... proto raději sklopím zrak a posteskním ...

**Falco**
Nad vlastní touhou, kdo chtěl by tak žít. Proč ale konec si přát, když z té tmy stačí odejít. Na tady svící máš, rozbřeskni ten nový svět. Nebo jen k nebi pohlédni, do smutku raději se nedívej. Kdo je silný a kdo sláb, tady vírá bezvěrci nepomůže, pro svět jak opilý koráb, ba přec, v srdci květou ti růže...

**Ellen**
Proč tedy? Trny jak jed! Cítím se ospalá slábnu ... Nemohu již více zůstat v bdělém stavu ... Jest to složitější, než kdy jindy ...

**Falco**
Protože utápíš se v moři vlastních slz, plavat už nechceš - vím. Opustit náš toužíš? řekneš nepovím? V bdělém stavu blouzníš, tancuješ s ďáblem? pryč... tanec smrti v tichu, neprávné kroky tě ten mistr učí, vrať se tak, kde ještě čistá voda i z černých skal pučí. Slunci svoje trápení dej, najdi sílu v somotě, sebepoznání se odevzdej... Víru na to máš, ale jak ty- zesláblá - se zachováš?

**Ellen**
Sebepoznání? Tot krásné jest, však já jej nikdy nepoznám... každodenní stres a touha po vědění mne užirá ... jak kalokagathia řecké dokonalosti, avšak s lidskými chybami se jí už nemůžu stát. Na voru z lístků, plavím se po moři vlastních slz, utopím se v naději, či proniknu skrz?

**Falco**
Ruku tady máš, chytni se... doufám, že pustit se nehodláš. Bohu i osodu děkuji každý den... za sílu, odvahu, za rytíře, kterým jsem. Často Láskou zostuzen, na kolenou - nikdy poražen !!! V slzách, nikdy utopen. Smutný, nikdy zatracen. S Láskou, nikdy zastřelen. Milující, nikdy pomaten. Hle jakou měrou se trestá zlo, skrze Lásko, naději lidí zahubilo... Posavce se v novém jitro vedle mého místa. Pozvedni ta průhledna kopí, buď si zítřkem jista. A v bitevní řadě - první... dokub budu stát, rád, za Lásku, budu bojovat. Zatím sama zůstaň v rozjímání, za úsvitu jak sokol, přiletím v rozednívání...