Suma

Přes všechny životy,
přes všechny časy,
proplétá se částice
a život stále kvasí.

Jen kvašení – jaké plýtvání!
a částice – člověk smutek svůj
zahání.

Utápí jej ve verších,
utápí jej v rovnicích,
hledá pravdu, štěstí snad
ve sněhových vánicích.

Zcela opuštěn, tam kdesi,
kráčí poustevník v hluboké lesy.

Bídný lid svůj opustil
aby vod bystřin okusil.

PS: sněhové vánice - suovislost s jedním nezveřejnitelným pokusem o epiku... :)