Alkoholová budoucnost

Ztratil jsem klíče, ach jo...
Nemůžu je najít, asi půjdu kalit.
Hlavně nedělat si starosti…
A když, tak alkohol mě od nich odprostí.

Ten přítel člověka, starý jako lidstvo samo.
Co ty, půjdeš se mnou na panáka kámo ?
Dáme jednoho, možná dva..tři, čtyři..a pak pivo a taky čajíček.
A pak, když se nám bude motat hlava, vypijeme rumíček.

A až budem chodit po Budějcích a zpívat si hola hej !
Já sem letadlo ! A já disc-jockey !
Bude nám tak krásně…

Budem tancovat při svitu měsíčku,
nadávat na značky, které připletou se do cesty,
zakopávat o obrubník…ještě před chvílí tam nebyl !
Až nakonec rozbijem si hlavičku.

Bude nám tak krásně, až z toho budem skládat básně,
ze slov, jež vyplynou nám na jazyk
a která budou volat: „Dokážu já mozek, ten alkohol porazit ?“


Nebo dopadnu jako když elektrárna ztrácí výkon,
jako když počítač napadne nový virus.
Naše civilizace vrátí se k psaní na papyrus,
alkohol a právo silnějšího bude náš jediný zákon.

Vánoce budou svátky v lihu (a ne klidu),
masopust skončí jako velká ožíračka,
40 dní pústu bude znamenat střízlivění
a strašlivá muka utrpení.

Mozek skončí jako zřícenina gotického hradu,
jehož slávu bude připomínat jenom pár zmínek ze starých knih.
Společnost rozpadne se snadněji než domeček z karet, a jediný, kdo si bude pamatovat zašlé časy, bude starý šedý mnich.