Bílá krabice

V bílý krabici
zamořený jedem.
Leze starej, pomalej brouk.
Bílý plátno a spousta písmen
a všechno tak zvláštně hranatý.

S dokonalou přesností
usíná pomalu každý z nás.
Do prázdna hledí směrem na ní.
Na horoucí ohnisko
na tu,co tomu rozumí.

S bílým pláštěm stojí tam tiše.
Nahlas furt něco vykládá.

...Rozštěpení chloru a zahájení substituce.Elektrofilní Cl a elektrony síry.heterolitické rozštěpení vazby a adice furanu...

Kroutí hlavou,
rozsévá zlost svou.
Brouk leze mi po stole.
Za oknem se ohýbaj stromy,
vítr duje ke slunci.

Já v krabici s ostrou hranou
a s bílou pokrývkou
podléhám kruté nemoci.
Pomalu umírám na otravu jedem

jako každý z nás v té místnosti