Smítko

Smítko padá do něžných tváří

hledá cestu spletenou svatozáří

ještě neví, že za chvíli se ztratí

s dechem bez možnosti nadechnutí


Padá a naráží do ocelových dveří

bolestí naříká, přesto ještě věří

že snad za nimi najde hledané

nenachází a padá dál oddaně

mně do dlaně

já jeho zpověď slyším

jak oddaně

hledalo tisíc duší

a už nenajde


Je stále smutné a potichu umírá

slíbené nesplnilo a život si upírá

slunce vycházející už nezahlédne

tak padá dál do hlíny země

a už se nevzbudí