OSTATNĚ JAKO VŽDY

.

Vidím Tvůj shovívavý úsměv
v tom předpůlnočním tichu

Míjím pohledy ztracené v dávnověku

Včerejsky přátelské
i bídné s nataženou dlaní
. . . Prosím - pomozte mi . . .

Teď bez hlesu stejně
jak opadané listí soucitně svítí
(toho zlata všude po okolí)

Hledám odlomené zlomky chvil
co kdysi dávno
odbyl jsem máchnutím ruky
. . . a co . . . ?
Bláhové mládí
Myslíš že nezmizí
a navždy zůstane
. . . s tebou . . .

Než se úplně setmí
pohlédnu naposled do tváře dni
Jaký byl bezelstně laskavý
a vlastně i takřka bezbolestný
Měl jsem skoro vše
co bylo zapotřebí

Jen jedno . . .
. . . jedno scházelo mi

Tvé hebké teplo a dlaně
prostřené na kolenou
šeptem pronesená věta:
- Nebuď pořád tak zamyšlený -
i shovívavý úsměv
rozvěšený po stěnách
po oknech
i po mém srdci

Přesto zdá se mi
že život byl dnes nějak krátký
. . . ostatně jako vždy . . .

.