Půlnoční vyznání za nehty prstů rozpraskaných touhou

sponkami do vlasů probouzí
se duha v neonech
tvé krásy
věčné jako kostel svatého Jakuba
vertikála bledé spásy
tolik se chci prodýchat
až k Tvé duši
až na její dno
kde ulpělo světlo půlnočních ulic
a slíbám tu beznadějně
krásnou příchuť
akvarelu
Tvého nitra
které se potápí za nehty
mých prstů rozpraskaných
toužením po Tobě
v kalendáři
rastrově pravidelných
dní a nocí
když do ticha křičím

Miluji Tě, lásko!!!

a do klína mi vplouvá jen
neklid půlnoc a smutná píseň
tramvajové točny
jako papírová loďka
prosáklá životem
v podzemí