Stará knížka

Krásné to dílo,
je dílem...,
které se podařilo.

Na světlo světa vzešlo nahé,
do zimy se probudilo,
bez šatů,
bez síly,
mrzne a upadá v zapomnění.

Tak proč jej nezvednu?
já nevím...
snad nejsem jediný
ale asi sám jej vidím.

Jak chřadne a upadá,
dál už to nevydžím,
ze země jej zvednu
do kapsy ukládám.

Svým čtením ošatím jej,
z mého dechu rozmrzne
a opět září,
tak jako kdysi,
šťastné má stáří...