Ticho

Po doznění tónů laciné zábavy,
opět velké ticho u ztlumené hudby.
Mokrou cestou se vlést zpět do hnízda
a opět přemítat ty jednoduché situace.

Tam a zpět společně s mým autem,
které se mi v podstatě tak podobá.
- porouchané a jezdící po stejných cestách,
na nichž už znám každý hrbol a mohu jim včas vyhnout.

Snad by se dal slyšet jeho tichý smích,
rojící se v hlavách přemýšlejících osob.
Nevědomky mi dává složitou otázku,
špatně srozumitelnou v podobě lidské řeči.

On nezná smích, ani jiné pocoty,
nevadí mu žádná situace, on je nic.
Já mám zážitky a hledám stále důvody,
nesmyslně a vždy marně, jsem člověk, co je lepší?