Černá labuť propitá do parket

neříkej že jsem hrubá
...
když svírám Tvé vlasy v dlaních
a bodají jako myšlenky
když tu nejsi
když nesvítá
a město se uzavírá do sebe
jako dlaň s růžencem
a Ty tu nejsi
Nejsi!

a já proklínám svý zdi
tak němý a bolavý
sama v kolenou
s anděly kterým křídla načuchla
ulicí
chodníky po dešti
žulové a prázdné
dlaně zčernalé hořkým smutkem
a do toho noc
jako velekněžka v županu
jsem sama
na hladké zemi

...
pak neříkej, že jsem hrubá