Tíha Světa

Vyšel měsíc a znovu hvězdy září,
procházím parkem, potkávám spoustu tváří.
Hledám v nich cokoliv co potěší, radost,úsměv,lásku,
ale oni tváří se jako by byl život přítěží,a visel na vlásku.
Pospíchají do prací,domů či kam?
Proč je nic netěší, je to snad jen klam?
Slzy skrýt za úsměv či plakat smíchy,
tvářím se posmutně,vidějíc Vaše hříchy.
Nevážit si sebe,slunce ani nebe,
to bolí a z toho mě zebe.
Na prsou nosíme tíchu celého Světa,
nebude to na dlouho, brzy bude s námi veta!