Človíčku žij

Do očí padl černý prach,
ze slunce, které už nesvítí,
z mraků, které ho už nestíní,
pláčem přikryt už navždy strach.

Pro zemi, milovanou svoji vlast,
proti hvězdám na poli modrém,
jen utopen účel ve vínu dobrém,
pro moc a navždy věčnou slast.

Ty Človíčku, zvedni oblá záda,
od roku osmatřicátého nám sněží,
na hlavy našich nepoučitelných dětí,
ten prach, který zrada má tak ráda.

Vzdoruj s hlavou už napořád vzpřímenou,
plakej když na řasách máš slzy,
krev prolévej pouze pro starodávné rody,
revoluci si přej, ale ne vždy sametovou.

Žij, človíčku žij a navždy buď žít…