Vzpomínka

Cítím se jako vzpomínka,
když lidi kolem mě jsou dál,
jakobych jen na místě stál,
a jak mě opouštějí pozoroval.
Bojovat s tím nedokážu,
protože když na něco navážu
je to jakobych za slovo chytal lidi,
kteří to nesnesou.
Cítím se jako zaprášené fotoalbum,
na které už všichni zapomněli,
přestože v něm jsou krásné fotky,
krásné vzpomínky,
ale asi nikoho nebaví žít minulostí.
Všichni se už posunuli dál,
ale já nevím kde bych na to sílu vzal,
na to posunout se taky,
když nejsem smířený s minulostí,
tak prostě nemůžu prožívat štěstí.
nezbývá mi než zůstat tady.
Vyřešit to s tebou, proč jsi mě nechtěla,
co jsem udělal špatně a naopak.
Stačilo by říct jen-
"Ahoj, to je doba co? A ják se máš ?"
"Ahooj, mám se skvěle, často na tebe myslím,ale víc už nechci, promiň. "
A pak i ty, jako vzpomínka by ses rozpustila.