Teď přemýšlím, co si namaluji, mělo by to být barevné a mělo by to umět létat

Tak za prvé: Namaloval jsem černou tužkou podivné okno
Dětinské šmouhy za oknem, jako obličeje
Z něčeho strach a kolečka a čárky místo parapetu
A kostky vůbec neladí a přesto je to moje realita

Tak za druhé: Fakt nevím, zda je to bolestné vyjádření mojí duše
Zdál se mi podivný sen a před tím ještě větší hnus
Napsal jsem, že křížkuji a kolečkuji život jako piškvorky
a trochu se bojím dostat pátým křížkem mat

A za třetí: Protože vím, že vás to zajímá, ten sen, popořádku -
Vedu na vodítku svého psa, více a méně táhne
To vodítko je delší a delší a já jsem jen hadr ve větru
Vítr jen lehce foukne a já se vznáším

Za čtvrté: Pokračuje sen…letím výš a výš a ještě
Křečovitě svírám v ruce šňůrku..země-realita
A dole na obojku místo psího přítele je žena, táhne, táhne…proč?
Sevřené hrdlo a výš a výš, v samotě zkrápím vyprahlou zem

Za páté: Nic nekončí a tak otírám slzy a sleduji pod sebou tu hrůzu
Bojím se, coby ne? Jsem jen malý létající chlap
Ta moje láska už mne nezná a to vodítko teď mizí
A tak dopadám na jakousi střechu domu mezi restaurační stoly

Konečně za šesté: Tlustý a upocený chlap s plnou hubou se mi směje
Vidím jen jeho a celé tělo bolí a kolem už jenom ticho
Kostky neladí a tohle není realita, nejsem mrtev a vše mizí
Dělám si ve svých synopsích škrt a píši nový příběh

Takže bez číslovek: Na to okno namaluji rudou barvou rám
Prostě jakkoliv barevné je prostě jaksi hezčí
Uříznu ten strach a dávám rewiew…za tři sekundy jsem tam
Ulétám na vodítku a pozoruji ženu s obojkem
Dávám si volnost a dávám jí volnost, jenže ona jen běží a běží
Podivně šedivými ulicemi, bez ohlédnutí, což je mi trochu líto
Nedržím nic, jen roztahuji ruce a letím, vysoko a ještě výš
Potom střemhlav ke své dávné lásce a pohladím ji po vlasech
Mohu přece letět beze strachu kamkoliv
Podívat se zpátky, navštívit co bude…radovat se s vámi

Teď přemýšlím, co si namaluji, mělo by to být barevné a mělo by to umět létat