Odevzdaná

Ještě uzavřená jako víčka
spících očí
probouzím se v Tvých hladkých dlaních
ještě nedosáhnu k nebi
jen se rozvíjím v leknín
tak maličký
aby krása Tvých rukou polapila
moje nitro
a ono prosakovalo Tebou
jako slzy papírem
prvního dopisu
z lásky
nech mne plout
Tvou samotou
nech mne prozářit
Tvou bezútěšnou
duši
žiji a jsem
jen pro Tebe
existuji
i když mě možná nevidíš
ale až půjdeš parkem
sám s knížkou v ruce
po tom dřevěném mostě
ucítíš mou vůni
a já budu navždycky šťastná
že už nejsi sám
budu tu na Tebe pokaždé čekat
a vždycky když projdeš
budu tu s Tebou v něžném
propletení našich mělkých
světů