Nestoudná

Prostě básnička

Chci tě moc a ty to víš,
Brzy svlečenou mě uvidíš.
Pak tvůj pohled padne na mé tělo,
Uvidíš, co zůstat nespatřeno mělo.

Chceš se mě dotknout, a já to vím,
Přesto o krok ustoupím
Přistoupíš ke mně blíž,
Lehce po vlasech mě pohladíš,
A potom jemně políbíš.
Co bude dál, netušíš.

Chytnu tě za ruce, hledíme si do očí.
Co vidíš ty v tech mých zůstane mi utajeno,
Jen tvé rty šeptají mé jméno,
A celý svět se zatočí.
Je jen mé a tvoje tělo.
To mé hříchy potřísněno.

Obejmeš mne a já zas tebe.
Z očí ti ještě pořád svítí nebe,
Ale i touha. Ne jen chtíč.
A noc je dlouhá,
Však brzy uvidíš.

Vroucně tě políbím, ty polibky opětuješ.
Rucemi po mém těle jako nevinný motýl pluješ.
Zajedu ti do vlasů, rty přitisknu ke krku,
Lehce vzdychneš, rukou mi přejedeš po boku.
Pak ještě výš až na mou hruť.
Dnes nevinný, zítra si hříšník buď.
A pak jen bůh nás suď čí to byla vina,
Však tvá budoucnost je již zpečetěna.
Poznal jsi mě a tím sis podepsal ortel.
Ale nezdržujme se již, nyní nás čeká postel.


Schováš nás pod peřinou
Jako bys nás chtěl ukrýt před naší vinou.
Ale schovat se nás nezachrání.
Budeme prosit o slitování.

Však tohle teď ani jeden neřešíme,
Oba to chcem, oba to víme.
Naposled se na sebe zahledíme,
Jemně políbíme,
A dál nic neřešíme.

Potom ti otevřu brány rozkoše.
Použité šprcky letí do koše
Už je jen touha a žádná nevinnost,
Oba si užíváme, a to dost.

Poznal jsi dosud nepoznané
A to teď osudným se ti stane.
Potom usínáme,
Co bude dál oba známe.

Ráno se probouzíš, změněn k nepoznání.
Přesto dál zůstanu tvou paní.
A ty mým pánem.
Uvědomím si až s ránem.
Máme se rádi. Klidně nazvěme to láska.
Je nám spolu dobře. Tohle není jenom sázka.

Ač měla bych – nelituji.
Ležíme v láskyplné sluji.
Děkuji, krásko, byla tvá první slova.
Pak milovali jsme se znova.
nestoudně, často až zbyl jen chtíč
a žádná láska,
Zde nit mého příběhu náhle praská.