Zima za dveřmi

Vzpomínky jak čerstvé ještě voní,
jak žhavé uhlíky, co přišly o oheň.
Jak daleko se může zdát být loni,
tak daleko a blízko zároveň.

Vzpomínám, dnes padal první sníh
a neuplynul ještě ani rok,
co zimou po večerech ozýval se smích,
od zrmzlých chodníků se odrážel náš krok.

Zas zima přichází a s ní se brzy stmívá,
mráz pomaličku vkročil do ulic
a s každým stmíváním mi zase úzko bývá,
když večer přichází, však letos o dost víc.

A vzpomínám, jak loni, ve večerních tmách
nám postačilo pár hřejivých vět,
a starosti jsme sfoukly jako prach
a zase lepší zdál se nám být svět.

Zas nablízku se zdálo býti štěstí
a myšlenky nás zvláštní silou hřály
když stály jsme tam v zimě, na předměstí
a konce euforie jsme se bály.

Vzpomínám, uplynul sotva rok
a zima tlačí se za podzimními vrátky
a lituju že nelze ujít krok.
zas o rok dozadu, o celý rok zpátky.

Vždyť vzpomínky jak čerstvé ještě voní,
jak žhavé uhlíky, co přišly o oheň.
Jak daleko se může zdát být loni
tak daleko a blízko zároveň.