Nebudu

Byla třetí třída, kdysi,
jdu do nové školy, usedám na lavici.
Učitelka, rozhněvaná,
říká, že sedávat mám, rovná, vzpřímená,
když už sedím na lavici.
Dívka sedí na lavici, koukám na ni,
vici, vici..
Ona na mě kouká..
Přestávky sedíme na lavici.
Mlčíme, sedíme vzpřímeně,
kdyby učitelka nakoukla,
ať nemá zase kecy..
Do páté třídy,
mlčely jsme,
přesto nejlepšími kamarádky jsme byly
a "prý" budeme..
Prý. Už nemlčíme.
Padají slova, plná hněvu,
slova, která po letech do pusy už neberu,
mohlo to být pět let, co říkám "BFF"..
Ale já radši jdu, nemyslím a nemelu.
Jen čekám, kdy si usedne na lavici,
ale ona zvesela, za ostatníma..
Už nikdy nebudu..
Opravdová, samoprávná, šťastná. Nebudu