Chodci

Neříkaj neplač,
a neobjímaj kolem ramen.
Nechcou krást tvé krásy,
ani nezpívaj ódy na nekonečno.
Ti pouhý chodci,
co potkáváš,
jak brouzdaliště lidskejch duší,
na chodníku,
před lékarnou.
Znáš je,
znáš ty ubohé tváře,
s pohledem hledícím do kaluží.
Neříkají "dobrý den",
jen se schovávají do deštníku,
pod kapucí,
bez úsměvu,
s němým pohledem v sebe,
s duší pro vesmíry,
které neznáme.
A znáš je,
jsou jako ty,
jsou stejní jako ty.
Jen poskládaj své molé drobné já,
do kapes od bundy
a vyrážejí do ulic,
potkat se stebou.