"Polednice"

U potoka dítě stálo, z plna hrdla brečelo.
Venku samo moc se bálo, podél proudu kráčelo.
Nebe černé prýští blesky, všude kolem temnota.
Pouhé světlo - blesků lesky, uvnitř těla prázdnota.
V provazcích se voda snáší, atakuje stromy keře.
Ze země se přitom práší, zavřely se její dveře.
Skála sténá pomoc žádá, nikdo ji však neslyší.
Sama se tak opět skládá, nechť je znovu nejvyšší.
Unavené dítě křehké, kráčí stále dál a dál.
Cestou projít není lehké, světla by se nenadál.
Bouře byla nekonečná, dodnes možná trvá stále.
Velká zkáza možná věčná, nepustí ho o krok dále.