Óda na kabinku

Stojím tu, na očích všem,
však ve mně jsi neviděn,
ze mne máš nelibý vjem,
mezi čtveřicí mých stěn.

Jsem chladná a nevlídná
ve své otevřenosti,
když kunčoft se v mne dobývá
nedbaje ohyzdnosti.

Každého přijmout musím
a zanechána jsem
jak dalšímu se hnusím
se znečištěným dnem.

Dary jsou mi přinášeny
každý den a dokola,
čekány, však nežádány,
když příroda zavolá.

Jsem kurtizánou spodiny
z těch nejnižších míst,
já starám se o splodiny,
neb lidé musí jíst.

Co básníků už dostalo
múzy verš v mých zdech,
a nad výdělkem splakalo,
když papír potkal pech.

To nejhorší na člověku
musím snášet dennodenně,
nedočkám se nikdy vděku,
téměř každý štítí se mně.

Jsem věčná pornoherečka,
však výplatu mám spornou,
já, co každodenně přečkám
piss a fekal porno.

Prokaž mi trochu respektu,
jsem jak tvá druhá maminka,
porcelán chladných doteků,
já, záchodová kabinka.