Alizée

Když jsem ji „poznal“ měla roztomilou tvář
a nad hlavou čistou svatozář.
Být u ni v náručí byl můj sen,
protože jsem na ni myslel každý den.

Její tvář byla jak nejdokonalejší obrázek
od toho nejlepšího malíře,
proto jsem si tehda řek,
že už se v životě nepodívám do jiného snáře.

Ale teď chci stát s jinou ženou u oltáře
jen tak budem mít ty nejspokojenější tváře.

I přesto je pro mě „chuť“ jejího jazyka navždy nezapomenutelná
a doposud podle mých představ neprobadatelná.
Vždy už budu její jméno do své historie psát,
jelikož tehda jsem se začal poprvé usmívat.

Teď mé tváři dodává někdo jiný smích,
který je hezčí tisíckrát víc!!!!!!!