Nebudu vám tady psát příběhy,...

Anotace: Báseň hodně o lidech i o lásce.

Nebudu vám tady psát příběhy,
prostě jsem viděl zázrak přírody.
Co víc si já můžu přát,
dejte mi jen deku,
co bude mě hřát.

Holky ve výkladních skříních,
za kapkami deště tančí.
Duše jejich umělé jsou,
hlavně že zdobí se poslední módou.
V jejich očích není život.
Tak máš na bankovní převod?
Jenom štěstí že umělé jsou,
noční ulicí jdu za tebou.

S kapkami deště tančím valčík,
měsíční svit dá mi šanci.
V parku temném ukáže mi cestu,
údajně se mohu dát i na zcestu.
Kolem se vine hlas:„ zastav a seš náš“.
Jaká si parta u lavečky,
nalákat chce na špačky.
Stříbrně se lesknou,
na konci zlatem svítí
a ráno bolehlav mě neopustí.

Cestu svoji vytyčenou mám,
ejhle kam mě vítr zavál.
Občas vpravo někdy vlevo,
pořád mířím vpřed.
Na konci čeká zázrak světa,
to ve chvíli kdy políbím tvá ústa.