A ty jsi ta žena!

Od té chvíle,kdys opustila svět,
jsem nepřestal číst.
Proč každý krok vpřed je i krokem zpět,
tak hledal jsem tě na spoustě míst.
Snažil jsem se pochopit ten důvod,
proč obraz tvůj je nenávratně pryč,
tam,kde každá věc má svůj niterní původ,
tam,kde láska dvou je jen pouhý kýč.
Nemohu vyjádřit jednou větou,
jak moc mi schází tvá tvář,
zmatené myšlenky se ve mě pletou,
blonďaté kudrny a nad hlavou svatozář.

Proč jsi odešla! Proč jsi mne opustila!
Tvoje oči se jen ďábelsky smějí..
teď- zády ses ke mně obrátila-
mezi přáteli dluhy neexistují.
Proč nemůže být mezi mužem a ženou
vztah,co nic neznamená?
Řeknu ti naposled, s myslí unavenou..
já jsem ten muž a ty jsi ta žena.