Zrcadlo

V zrcadle se vidím,
mám jeho oči, jeho ústa.
Jeho tvář a uši za které se stydím.
Dal mi život, patří mu úcta.

Vzpomínek pár střípků,
ani jedna celá.
Schované do srdečních sklípků,
krásně mi zněla ta slova vřelá.

Pohádky na dobrou noc,
vzácně když četl nám.
Pro Tebe to bylo málo, pro mě strašně moc.
Odešel úplně sám.

Je mi to tak líto,
nikdy se mě nezastal.
Chyběl mi, snad ví to.
Ne Ty mami, to osud mi ho vzal.

Od dětství mohu pouze,
na jeho hrob nosit růže.
Vzpomínat bez vzpomínek dlouze,
pláč mi ho vrátit nepomůže.

Dal mi život ale je pro mě cizí,
ten člověk jemuž květy
s černou stuhou nosím.
Časem i ty střípky zmizí.

Ale ty oči, na ně nepotřebuji vzpomínku,
ty jsou tvoje!
Tak Tě hloupě prosím,
z nebe opatruj svou holčičku.
Opatruj mě – tatínku