Může zase pršet

Řada topolů srovnaná větrem
se komíhá pod tíhou
modrých čísel
ve světle deště.

Otazníky vyrubané
do asfaltu
koulejí očima.

Frotáž špíny vynášené okny,
kde přísavník býval na zdi
stržen a uchopen
komíháním hodin.

Otázky klepané
krupkami
nechápou Morseovku.

Na okně vypsané
poznatky z knih,
mokrých a zdupaných
pokusů chápat.
Nechápu,
nevím, nerozumím.

Tak.

Může zase pršet.