Do hlubin

Strhněte mě do vody,
zahalte mě hladinou,
už chci přestat být
spojený s tou krajinou.

Cesta duše trnitá je,
už nechci více bolesti,
už nechci více neštěstí,
tak proč jen kráčet mám,
krajina ztichla
a ani já nic neříkám.

K těm dalekým krajinám,
těm hlubokým hladinám,
ke všem těm temným tmám,
já kráčím...však dál kráčet mám?

Vemte mě do vody,
topte mě než procitnu,
hrdlo stáhne se
a tváře poznám po hlase.

Však když tu cestu ukončím,
a v hlubinách vody zůstanu,
už zpátky se nevrátím.
Možná však víc tím ublížím,
těm všem duším okolním.

Svobodný nikdy nebudu,
za takový čin,
kdy duši své ulevím
a mnohým jiným ublížím,
si zkázu svou
jednoduše zasloužím.