Jako bych kráčel, nevěda kam

Jako bych kráčel, nevěda kam


Jdu cestou lesní
do šedé mlhy oděné,
jdu dále nevěda kam.
Nikde stopy po značce
upravující směr,
nikde psaná pravidla
těchto zvláštních her
života ještě zvláštnějšího.

Jsem jediný strom
kůrovcem napadený
v celém parku národním.
Přeji si prozřít
a nalézt cestu svou,
po které dojdu
vzpřímeně a po dvou
až do cíle vysněného.

Kéž dojdu
dřív než k stáru.
Doufám a věřím,
že kráčím správně,
doufám a věřím,
když blížím se opět
k neznámým dveřím
se jménem kohosi neznámého.