Do duše z asfaltu

Dvě okna roztřepala se až do bezvědomí
mlžného oparu něhy
mezi dva prsty domácí štěstí
a ajzíka do kapsy
to kdyby zas prudila kolejkráva
co si kyne v kukani někde mezi úsvitem
našimi škodolibými poznámkami
a křížovkou kterou stejně luští jen
aby se neřeklo

a do toho nepochopený
křičej o deportaci do jiný dimenze
vědomí

ale hvězdy ty září pořád
stejně
až se mi chce plakat
že nemůžu být
jednou z nich
a rozplynout se
v tvých očích
jako vlasatice