Nalezení

Světlo, zářící skrz,
v mysli rozpadlá tvrz
a obnovující se trosky.

Uprostřed otazníků
je tisíce vykřičníků
a já kráčím bosky
na pokraji nalezené Země,
kde vše promlouvá jemně
svým němým jazykem.

Slova zařících paprsků,
melodie plujícího Života,
vznikajícího uprostřed Smrti.
Již doznívá poslední nota
A s její ozvěnou se rozplývají
duše těch, co byli příliš krutí.

A uvnitř mého těla
zpívá jemný hlas :
„Již máš, co jsi chtěla.“

Má odpověď ho utišuje
a srdce se uklidňuje
uprostřed křišťálové sluje,
kde jedna Víla vzpomínky maluje.

Zase svítá nad obzorem
a paprsky jemným tónem
hladí její tvář
a rozsvěcují svatozář,
která již nikdy nebude stejná.