Duhová kulička

Kutálí se, kutálí,
Malá kulička z porcelánu,
Barvy duhy na kraji světa svádí,
Černou se státi má v plánu..

Bílou barvou začíná,
Duši ji kdekdo proklíná,
Přechází do světle žluté,
Neviditelné stíny jsou na ni kruté.

Sytě žlutou jako Slunce vlastní,
Oranžová se s ní přátelí,
Spolu jsou jako bratři, šťastni,
Pozor na ďábelské anděly..

Vínově červená se otřásá,
Pozor na ni – je to krása,
Má strach, ale hrdost zná,
Kdo ji v kuličce rozpozná?

Jarní loukou létá si tráva,
Zelenající se od kořínků,
Všichni se radují, jak je hravá,
Štěstí jí bylo dáno do vínku.

V noci se z ní stává magicky tmavá tůň,
Přechází rychle v modrou, rychlost jako kůň,
Nebesky modrá se ostýchá,
A světlost barvy usychá.

Tmavá jako obloha noční,
Rodí se fialová,
Nádhera a klid jednotou roční,
Myslím, že nepotřebuje slova.

A tak se kutálí sem a tam,
Barevná,
Ale nestačíš všechny ty odstíny shlédnout,
optický klam?