Otakárku

Otakárek usedá na bodlák
ještě hřejivě tě objímá Slunce
dechem babího léta tě poponese
do příštího krásna
jen musíš projít branou smrti
sejdeme se na louce plné vůní medu
tak mámivé
jen chvíle nás dělí
Otakárku