Letní večer

Cítím potřebu něco napsat,
něco odevzdat,
něco sobě nechat,
jentak se nevzdat.

Už jsem stokrát měla touhu,
na všechno se vykašlat,
když jste na mě šili boudu,
od dobrýho mě odlákat.

Cítím v sobě
vyrovnanost,
žlutý slunce,modrý nebe,
ale taky podlost.

Kopřivy pálí,
bodláky píchaj,
pavouci pod mýma nohama,
už nedýchaj.

Nemůžu se vyjádřit,
dokud nenajdu cestu,
jsem na křižovatce smrti
a neujdu trestu.

Nekráčela jsem po vašem boku,
žít ve stejným vesmíru,
obývala jsem svou vlastní stoku,
žádný šaty z kašmíru.

Vosy bzučej,
jabka hnijou,
hlasy v mojí hlavě skučej,
když mý ruce do hlavy
panáka lijou.

Uzavřu to žluťáskama,
protože jsou krásní,
právě tihle motýli
řvou i z mých básní…

20.8.2009