Bojiště

Rytíř meč v své pravé dlani svírá,
jeho ruce koně pohladí.
Pod helmicí sám si sobě zpívá
a leštidlem tvář svou omladí.

Do soumraku ještě hodin mnoho,
není čas se vínem opálit.
On či jiný,smrt čeká na koho,
kdo chce víc svou smrt si oddálit?

Není radno životem se trápit,
koně cítí krev už v zpovzdálí.
Čí ruce dnes budou kosu hladit,
kdo koho dnes v bitvě ošálí?

Růži v rukou vidět není často,
víc se pochva v slunci zaleskne.
Padá jeden a hned dalších na sto,
kdo komu se po nich zateskne?

Není čas se myšlenkami mořit,
čekáme,co zítřek přinese.
Ztráta času druhému se dvořit,
láska v nás ta pouze mihne se.

Nad cimbuřím už se lehce stmívá,
mrtvé ruce spí už, nehladí.
Vítr tiše nad bojištěm zpívá,
smutné oči už nic netrápí.

Po letech tu k vodě chodí laně,
pít jich krev už vsáklou na beton.
nikdo z nás si nevzpomene na ně!
Na jich píseň a život jejich tón.