Jen naděje umírá poslední!

Jasně bílá tma okolo tebe,
stojíš uprostřed a u srdce tě zebe.
Nevíš, co dál, nevíš, co to znamená
a stojíš tam sama a čekáš...

To osud ti to nadělil,
ví, co jsi provedla,
svět se ti náhle zpomalil
a stojíš tam sama a doufáš...

Svědomí hryže ti do kůže,
čekáš tam na něj, on ti pomůže.
Tvá zoufalost nad tebou vítězí
a stojíš tam sama a brečíš...

Slza slzu mine, na zem dopadá,
pláčše, protože nechceš být sama,
i poslední růže naděje uvadá
a stojíš tam sama a svědčíš (si)...

"Hromy a blesky do tváře,
dám všechno tomu, kdo cestu mi ukáže!"
Bílá tma od země se zvedá,
štípněte mě do kůže, snad se mi to nezdá.
Srdce se zastavilo na nula tepů za minutu,
temná postava přichází a říká - tak jsem tu
a už nestojíš tam sama a nečekáš, nedoufáš, nebrečíš...

"Jen naděje umírá poslední..."