Právě teď

Zas je tu jeden večer, kdy sama doma jsem,
kafe si uvařím-malý v hrnečku sen,
Za počítač, k televizi, ke knížce,
posadím se,
z okna vyhlédnu k nebeské výšce.

Koukám se na svět smutnýma očima,
šedýma jak podzimní jitro,
venku je jen velká zima a tma.
Zpýtám své flekaté nitro....

Přemýšlím a nebo jen tak do blba zírám,
učit nechce se mi, ač bych měla,
tyhle divné nálady občas mívám,
když doma sama bývám.

Je pozdě, snad jít na kutě mám,
ale já ještě dnes nepůjdu spát.
nevím proč tohle píši vám,
snad proto, že se chci smát,
nebo proto, že nemám plán.
tak dopíšu a zavírám krám.