Tvoje podušky nejsou nikdy sněhové

první řádka
polichocení tvých mravů
ladní akrobaté noci
ti zase odfouknou kousek hnijícího srdce

zeptáš se východních větrů na cestu
jak mládě sbíráš kostky ze žláz
přičmoudlých přistěhovalců
díváš se jim do očí
které žalobně nazírají na vylhané tyrkysové nebe

nejsi krví z povolání
nejsi roztouženými úšklebky
v studních plných rtutě

jsi madonna
marně čekající
na své dospělé a špinavé dítě

jsi matkou všech stohů smetí
plačících na rohu panelových domů

jsi svítání krví propadlých tváří
žalobníku na morové sloupy
jsi létající pták
se smrtonosným dechem

měla by jsi zavřít oči
princezno...

nebo na tvé podušky
stižené slzami moří
doletné hvězdný prach

měla by jsi zavřít oči

nebo zakřičíš...

měla by jsi...

!!!!