Na konci

Jenom čtyři zdi a a lampa nad hlavou
jen oni, světlo tma
tak neustále jdou a jdou a jdou.

A vzpomínky mé rozjímavé,
nad krásou mojich mladých let,
se ztrácejí v té ohlušující vřavě,
jež má na šíji starý kmet.

Pořád mi běží běží čas,
dětství jest chvilkové, mladík byls rád
když tu teď ležíš cítíc bol v hrudi
zda věřit už nevíš
světlo tě budí však chce se ti spát.

Pořád tu jsi a lampa bílá nad hlavou,
stále se k ní díváš
však oči tvé ji neshledají,
ačkoli je otevřené míváš
již prázdný výraz mají.

Jen čtyři zdi i spousta kvítí
a víko rakve nad tebou,
již neprobudí tvůj chladný zrak,
ten navždy navždy splynul s tmou