Kletba

Noc jim nastaví svou náruč a svit hvězd pohladí jejich umokřenou tvář,
po které putovaly slzy.
Zhmotněné myšlenky padající k srdci
a poté do temnoty noci.
Ti prokletí co chtějí lepší svět,
ti co cítí bezmoc,
že lidem chřadne svět.
Co v noci bloudí svými sny,
co ztratili už naději,
že život prokletí jim dal
a bezmocí je přivázal
na nejvyšší světa bod,ať vidí,
a cítí tu bezmoc,
že oni ví a cítí jak,
lidé mají bojovat,
však slepí a naivní jsou,
chtějí,touží,ale nedovedou
jiným dát a smát se tak,
aby život začal zvažovat
zda nemá-li jim více dát
toho,čím proklel jen těch pár
Tak lidé klesaj rychleji
a dále berou naději
těm co vědí jak chtějí žít,
co chtějí šanci uchopit,
však život jim ruce vzpjal
a k utrpení přikoval.
Těm život dal,
čeho málo bylo,
jejich inteligenci
a přemýšlivost.