O vesmíru

Listí rudé barvy tiše se snáší k zemi.
Chci tu žít navěky. Ne sama. Mezi všemi.
Mezi tou krásou naší Modré planety.
Vesmír se diví, klaní se jí komety.

A černé díry dál budou užírat nicotu.
Na nás si netroufnou. Nepohltí tak nádhernou přírodu.
Oběžné dráhy kříží se spolu.
Doufejme lidé, že nic nespadne z vesmíru dolů.

To by byl konec. A to naše krajina nezaslouží.
Je chráněna kouzlem. Skoro nic jí neublíží.
Jen samo lidstvo bude jí záhubou.
Bůh sem vložil všechnu krásu. Nezbylo na druhou.

Važme si přírody, našeho světa.
Moc času nám nezbývá. Jen pouhá léta.
Pak nezbude nic z téhle tajemné krásy.
Největší div přírody, člověk, je strůjcem zkázy.

Krajina mlčí. Smířená se svým osudem.
Umírá. Bude jí líp, až my tu nebudem.