Ze života jedné lásky

Co říct.
Všechno už víš
A přitom vlastně vůbec nic.
Co cítíš, to nevidím,
Co říkáš, nebejvá pravda.

A tak jsem radši umřel,
Přesto na mym hrobě nevykvetla
Jediná květina

A ty,
Byla jsi pryč,
Bál jsem se za tebe
Mrtvej z pod víka rakve.
Slyšel jsem hlínu
Tiše plakat
-podruhý už-
Ty jsi to nebyla
Byla jsi skleněná, smála ses tomu
A já byl hluboko
Nechala jsi mě tam
Cítil jsem každou kapičku potu,
Voda se slívala do kalužinek
Vnímal tlumenej zpěv,
Snad kytara - něco vo lásce
Představoval si tě šťastnou na svym rameni
Jenže já byl mrtvej...

... a ty, v klidu sis odešla.