Hřbitov

Na mosazné kříže dopadá záře slunce.
Žádný pláč ani strach se tu neskryje.
Příchodem sem končí veškerá legrace.
Zůstavají zde jen opuštěné duše..
Loučí se s námi lidé příchází andělé..

Jen srdce zlomená a duše křicící
miláčku nebo tati a mami.. Vrať se!
U hrobu jen smutně stojíme a nic už nezměníme..

Jen slečna smrt se raduje tomuhle zlu
totiž panuje..
Nikdo ji nezastaví ani nezmění..
Každý nevědomky čeká jen na ní..

A když přijde už nepustí jeden
či více životů zníčí..

A v dálce se nám po té tiše směje do očí...
někdy je nám člověk bližší než my sami..
a my křičíme proč on proč ne já?


Pak u hrobu znovu stojíte ruži pokládáme..
apřemýšlíme kdy skončí naše trápení..
čekáme kdy samy zde ulehneme..

A žádná smrt ta bolest to nic nidky nevyléčí..