Být tak čas

Čas
ten čtvrtý rozměr hmoty
na kafe zítra večer přišel
rozvázané boty.

Lihový kahan hřál mu jeho dlaně
hodinky přesýpací čouhaly mu z torny
oči měl smutné, opřený o mé rámě
nechtěl už žít, dle časové normy.

Minulost je mu utajena
svůj život z budoucnosti měří
zrozený v smrti vesmíru, nazpět kráčí poutí
do horké rakve vteřin, kde Velký třesk leží.

Nabíd mi v dlani staré Čajky
nemuset chodit nikdy spát
sbalený prostor do věčnosti, hřbet gravitace křivit
a minulosti vale dát.

(Slovo dalo slovo
tlapou třásla tlapa
z chlapa se stal Čas
a Čas se změnil v chlapa.)

Tak on jsem dneska já
prasklo to na mě v plénu
ten čtvrtý rozměr hmoty, bez lidského snění
co žil dřív vaším časem, a proti času svému.

Jste všichni mými hosty
míjím vás…
cestou
do své minulosti…