Zeď

Zeď.
Je bílá.
Detailně studuju každý kousek jejího nahého těla.
Každý výstupek.
Každou křivku.
Je dokonalá.
Kosmopolitní dáma.
Všude byla.
Všechno viděla.
Všechno slyšela.
Všechno věděla.
A je tomu tak stále.
Ptám se sama sebe.
Jaké zlo v nás je.
Že si věcí, které nám zevšednily, už nevážíme.
Jde sice jen o zeď.
Pro většinu.
Ale můj úhel pohledu na svět nabral jiný směr.
Odlišný.
Možná špatný.
Možná dobrý.
Posuď sám...