Nejsi
střepinko gotického oltáře
prozářená do tmy
amarillových mělčin
už nesvírám tvou
něžnou
krásu
ve svých dlaních
nejsi
z mých očí ses
pláčem smyla
jako hvězda
co zbloudila
na útesu
v němém ráji
nejsi
a přece cítím
tvou vůni
jako poprvé
když se mi vpila
do záhybů noci
nejsi
a má slza je jen
kaňkou rigorózního
smutku
po Tvé kráse
jako mince
do fontány