Ztráta

Poznal jsem svět z druhé strany,
vylétly jen černé vrány,
bolest, strast a marná snaha,
jménem smrt znám toho vraha.

Probdělé noci a v očích slzy,
že ten konec nastal tak brzy,
věřili jsme že bude líp,
a budeme moci dál jít.

Nastalo to, čeho jsme se báli,
nenávratně, kdesi v dáli,
svět marnosti pln,
okolo moře rozbouřených vln.

Nebylo cesty zpět do tohoto světa,
nestačí dnes ani věta,
jak bolí mě ta ztráta,
když chybí mi tu táta.

Bolí srdce, já koukám v dál,
snad se mi jen zlý sen zdál,
ráno se vzbudím a vše zas bude,
jako v každé rodině, jako všude.

Jenže rána, tak to není,
hned po noci jsem jak na trní,
s pocitem zmaru,
já nechci žít v podzimu,
už ani v jaru.