Blues o fotografii propité do němých rtů

Jen ty klikaté koleje
kroutí se mi pod kůží

když po nocích
slíbávám uvnitř svého
smutku
fotografický papír
a na něm tu důvěrně
známou rozpitou krásu
které se pokaždé
s třesoucíma se rukama
dotýkám
a kolíbám mezi prsty
jako cigaretu

cestu zpátky

jen ty klikaté koleje
z krepového papíru
vyplňují mé smutné
dlaně
v nichž svírám
svého anděla

budoucnost
která je němá

a za hlavou v dálce
tiše oddychuje
brzdící
lokomotiva
ztěžka
po těch kolejích
co pronikají mi do srdce

z té fotografie
kde objímáš
své břehy
jako řeka
ve tmě